P?i této transformaci obrazu Mony Lisy byl obraz deformován takovym zp?sobem, ?e se směr ani velikost mod?e znázorněného vektoru nezměnila. (o?íznutím roh? na pravém obrázku se nezabyváme). Modry vektor je pak vlastním vektorem transformace, zatímco ?erveny nikoliv. Proto?e modry vektor nezměnil délku, jeho vlastní ?íslo je 1. V?echny vektory v tomto směru jsou vlastní vektory se stejnym vlastním ?íslem a tvo?í podprostor vlastního prostoru tohoto vlastního ?ísla.百度 我们建议把相关的行政处罚权集中到一个部门,避免再出现你推我我推你的情况。
Vlastní vektorlineárního operátoru je nenulovy vektor, jeho? směr se uplatněním operátoru nemění; m??e se měnit jeho velikost a orientace, co? lze interpretovat jako násobení nenulovym skalárem. Tento skalár se nazyvá vlastní ?íslo (té? vlastníhodnota nebo charakteristické ?íslo) p?idru?ené ?i p?íslu?né uva?ovanému vlastnímu vektoru. Geometricky se transformace vlastního vektoru operátorem projeví zvět?ením/zmen?ením vektoru bu? bez změny orientace (kladné vlastní ?íslo) nebo s obrácením orientace (záporné vlastní ?íslo). Mno?ina vlastních vektor?, které nále?í stejnému vlastnímu ?íslu, se nazyvá vlastní prostor operátoru p?idru?eny k danému vlastnímu ?íslu.
Vlastní vektor m??e mít v konkrétních aplikacích i jiná ozna?ení, je nap?íklad zvykem ?íkat vlastní ?e?ení (pokud je vektor ?e?ením nějaké rovnice), vlastní funkce (pokud jde o funkci), vlastní stav (pokud vektor popisuje kvantovy stav) apod.
Vlastní vektor lineárního operátoru je takovy nenulovy vektor, pro ktery existuje ?íslo tak, ?e platí:
.
?íslo se nazyvá vlastní ?íslo (té? charakteristické ?íslo) operátoru a vlastní vektor operátoru p?íslu?ny vlastní hodnotě .
V kvantové mechanice se ?asto lze setkat se zápisem
anebo
kde ozna?uje operátor a p?íslu?né vlastní ?íslo.
Operátor je ?asto diferenciální operátor na nějakém prostoru funkcí nebo distribucí.
Vypo?et vlastních ?ísel a vlastních vektor? matice
Nech? je zadaná reálná nebo komplexní ?tvercová matice, je sloupcovy vektor délky a je reálné nebo komplexní ?íslo. Rovnice , její? levou stranu chápeme jako násobení matice vektorem a pravou stranu jako násobení skaláru vektorem, obsahuje známou matici a neznámé veli?iny a . Tato maticová rovnice se dá p?epsat jako soustava lineárních rovnic
Tato rovnice se nazyvá charakteristická rovnice. Rovnice podobného typu byvají také ozna?ovány jako sekulární rovnice, proto?e d?íve slou?ily k vypo?t?m pohyb? planet (jejich odchylek od eliptickych drah).
Polynom na levé straně této rovnice se nazyvá charakteristicky polynom matice a jeho ko?eny jsou vlastními ?ísly matice . Proto má matice v?dy vlastních ?ísel, z nich? se některá mohou opakovat. Po?et opakování, tj. násobnost ko?ene charakteristického polynomu nazyváme algebraickou násobností vlastního ?ísla.
Vlastní vektory matice vyhovují rovnici pro jednotlivá vlastní ?ísla.
Libovolny nenulovy násobek vlastního vektoru je rovně? vlastním vektorem, není v?ak pova?ován za jiny vlastní vektor. Ke ko?enu charakteristického polynomu násobnosti existuje nejvy?e vzájemně lineárně nezávislych vlastních vektor?. Po?et lineárně nezávislych vlastních vektor? odpovídajících vlastnímu ?íslu , tj. , kde zna?í jádro matice, se nazyvá geometrická násobnost vlastního ?ísla.
Vztah mezi algebraickou a geometrickou násobností lze snadno nahlédnout pomocí Jordanova rozkladu matice.
Nula je vlastním ?íslem matice právě tehdy, kdy? je matice singulární. Je-li matice regulární, pak nula není jejím vlastním ?íslem.
Je-li matice symetrická a reálná (tj. obsahuje pouze reálná ?ísla), pak v?echna její vlastní ?ísla jsou reálná.
Jestli?e k matici existuje inverzní matice, pak je vlastním ?íslem matice tehdy, je-li vlastním ?íslem matice . P?itom platí, ?e vlastní vektory matice odpovídající vlastnímu ?íslu jsou stejné jako vlastní vektory matice odpovídající vlastnímu ?íslu .
Pokud má matice vlastní ?íslo a odpovídající vlastní vektor , pak matice má vlastní ?íslo a jemu odpovídající vlastní vektor je .
Je-li vlastním ?íslem reálné matice komplexní ?íslo, pak je také komplexně sdru?ené ?íslo vlastním ?íslem matice .
Jako spektrum omezeného lineárního operátoru se ozna?uje mno?ina komplexních ?ísel , pro které není operátor invertovatelny. Mno?ina v?ech vlastních ?ísel tvo?í ?ást spektra operátoru. Tato ?ást se nazyvá bodové (diskrétní) spektrum. V p?ípadě kone?norozměrnych operátor? (?tvercovych matic kone?nych rozměr?) je celé spektrum bodové. U nekone?něrozměrnych operátor? mohou existovat i dal?í ?ásti spektra, které nejsou bodové.
Pokud ke ka?dému vlastnímu ?íslu p?íslu?í právě jedna vlastní funkce , pak ?íkáme, ?e operátor má prosté (nedegenerované) spektrum.
Pokud některym vlastním ?ísl?m p?íslu?í několik lineárně nezávislych vlastní funkcí , tzn.
,
kde , pak hovo?íme o degenerovaném spektru. Po?et lineárně nezávislych funkcí se nazyvá násobností (stupněm) degenerace.
Charakteristická rovnice rotace je kvadratická rovnice s diskriminantem. Je-li θ celo?íselny násobek 180° je vlastní ?íslo +1 nebo -1. Jinak je diskriminant záporny, a obě vlastní ?ísla nejsou reálná, ale komplexní; v?echny vlastní vektory pak mají slo?ky, které nejsou reálnymi ?ísly, proto?e kromě uvedenych speciálních p?ípad? rotace mění směr ka?dého nenulového vektoru v rovině.
Lineární transformace, která p?evádí ?tverec na obdélník stejné plochy (anglickysqueeze mapping) má jedno vlastní ?íslo rovné p?evrácené hodnotě druhého.
P?íkladem rovnice s vlastními ?ísly, kde transformace je reprezentována diferenciálním operátorem, je ?asově nezávislá Schr?dingerova rovnice v kvantové mechanice:
V p?ípadě, kdy nás zajímají pouze ?e?ení pro vázané stavy Schr?dingerovy rovnice, jak je tomu ?asto v kvantové chemii, budeme hledat v prostoru kvadraticky integrovatelnych funkcí. Proto?e tento prostor je Hilbert?v prostor s dob?e definovanym skalárním sou?inem, m??eme zavést bázi, v ní? lze reprezentovat jednorozměrnym polem (tj. vektorem) a maticí. To nám umo?ňuje reprezentovat Schr?dingerovu rovnici v maticovém tvaru.
Pro zápis se ?asto pou?ívá Diracova notace. Vektor, ktery reprezentuje stav systému v Hilbertově prostoru kvadraticky integrovatelnych funkcí, je reprezentován . S pou?itím této notace lze Schr?dingerovu rovnici zapsat takto:
kde je vlastní stav (ktery někte?í auto?i zna?í ) a reprezentuje vlastní ?íslo. je pozorovatelnysamoadjungovany operátor, nekone?něrozměrná obdoba Hermitovské matice. Stejně jako v maticovém p?ípadě chápeme ve vy?e uvedené rovnici jako vektor získany aplikací transformace na .